Marek 11, 12 – 14; 20
(12) Když vyšli druhého dne z Betanie, dostal hlad. (13) Spatřil z dálky fíkovník, který měl listí, a šel se podívat, zda na něm něco nalezne. Když k němu přišel, nenalezl nic než listí, neboť nebyl čas fíků. (14) I řekl mu: „Ať z tebe již na věky nikdo nejí ovoce!“ Učedníci to slyšeli.
Druhý den:
….(20) Ráno, když šli kolem, uviděl ten fíkovník uschlý od kořenů.
Bylo to fér?
Když čtu příběh o tom, jak Ježíš zničil strom za to, že nemá ovoce, ačkoli není čas sklizně, vždy mě napadne několik otázek: „Chudák strom? Jak k tomu přišel? Co mohl dělat? Jak mohl Ježíš chtít fíky, když nebyl jejich čas? Jak mohl být tak hloupý? Vždyť to vůbec nebylo fér!“
Je to tím, že přemýšlím jako člověk 21. století. Jsme ovlivnění eko – myšlením mnohem víc, než je nám milé. Ekologii mále ale jen v puse. Žijme svoje dny v hlubokém nesouladu s přírodou. Nemilosrdně ji ničíme svou ze řetězu utrženou spotřebou a snahou o neustálý ekonomický růst, což je jen jiný název pro hrabivost. Ta je podle Bible modloslužbou. Všichni na Západě máme vůči přírodě špatné svědomí, a oprávněně. Jenže…
Z Božího, a tím i z Ježíšova, pohledu nic jako práva stromů neexistuje. Neexistuje žel také nic jako práva zvířat a dokonce ani nic, jako práva lidí. Má-li pravdu Bible, jsme všichni Božím vynálezem, Božím majetkem, Božím výlučným vlastnictvím. Pokud nás Bůh vymyslel a pokud vytvořil materiál, ze kterého se skládáme, pak on a jenom vlastní všechna autorská práva k vynálezům jménem vesmír, příroda a člověk.
Právo zničit
Jedním z právních znaků vlastnictví je prý právo danou věc zničit. V tomto smyslu vlastníme třeba televizi za pět tisíc korun, kterou můžeme doma beztrestně rozbít kladivem. Nevlastníme ale pětitisícovou bankovku ve stejné hodnotě. Bankovka je nám totiž jen zapůjčena státem a beztrestně ji zlikvidovat nesmíme, protože ve skutečnosti patří vládě. Stejně je to z pohledu Bible i s celým světem. Bůh je jeho skutečný vlastník, my jsme jen správci. On má plné právo zničit, my nikoli. Máme ho jen zapůjčený.
Kdybych já nebo vy pokácel strom jen proto, že na něm není ovoce, a byl by řekněme měsíc březen, považovali by nás sousedi přinejmenším za pitomce. Pokud by to bylo na naší vlastní zahradě, nic moc by se nestalo. Strom na cizím pozemku ale pokácet nemůžeme. Ježíš mohl. Pro něj totiž žádný cizí pozemek neexistuje. Pokud byl – a je – skutečně Boží Syn, a pokud byl svět opravdu stvořený „skrze něho a pro něho“, jak říká Bible, pak Ježíš měl – a má – plné právo udělat s jakýmkoli stromem na Zemi cokoli se mu zlíbí. A nejen se stromem. Čím dříve se my lidé probudíme z opojného snu nazvaného „lidská práva“ a vrátíme se k pokoře, zodpovědnosti a vděčnosti před Bohem, tím líp pro nás.
Didaktická pomůcka
Otázka ale zůstává: Je Ježíš dobrý, když se takto zachoval? Právo zničit strom možná měl, ale byl to dobrý čin? Zdá se, jako by to byla nějaká jeho ubohá osobní pomstička. Jenže to vůbec neodpovídá Ježíšově charakteru. Jak je možné, že člověk, který se o několik dní později z kříže modlí za své vrahy, zničí nevinný stromek jenom proto, že má hlad? To nedává smysl. I učedníci se tomu divili.
Klíč k pochopení Ježíšova zvláštního činu je fakt, že celá ta „nešťastná“ epizoda se stromem bylo jedno velké názorné vyučování. Ježíš ten fíkovník prostě použil jako didaktickou pomůcku. Bylo to stejné, jako kdyby strom pokácel, z jeho dřeva udělal tabuli do třídy a na ní pak napsal dětem Pythagorovu větu. To by nás nepohoršilo, ale bylo by to v podstatě totéž. Možná to byla trochu drsná učební lekce. Na druhou stranu, tenhle strom se stal jednou z nejznámějších rostlin historie, takže vlastně ve srovnání se svými vrstevníky tak hrozně nedopadl. Žádný strom přece neroste do nebe.
Ale o co vlastně v této Ježíšově lekci šlo? Nad tím se zamyslíme v příštím článku.
VŠ 10.2.2021