Členem židovské rady byl muž jménem Josef, člověk dobrý a spravedlivý, který nesouhlasil s jejich rozhodnutím a činem. Pocházel z židovského města Arimatie a patřil k těm, kdo očekávali království Boží. Ten přišel k Pilátovi a požádal ho o Ježíšovo tělo; sňal je z kříže, zavinul do plátna a položil do hrobu, vytesaného ve skále, kde ještě nikdo nebyl pochován. Byl pátek a začínala sobota. Ženy, které přišly s Ježíšem z Galileje, šly za ním; viděly hrob i to, jak bylo tělo pochováno. Potom se vrátily, aby připravily vonné masti a oleje. Ale v sobotu zachovaly podle přikázání sváteční klid.
(Lukáš 23, 50-56)
Bílá sobota. Ježíšovo tělo leží v hrobě. Nemohl být ani řádně pochován. Tělo spěšně zabalili do plátna a zavřeli hrob. Blížil se sabat a to nebylo dovoleno ani pochovávat mrtvé. Nikdo nestihl potřít Ježíšovo tělo vonnými mastmi. Ženy se připravovaly, že to učiní v neděli ráno, po sabatu. Zdánlivě šel život dál. A nikdo ještě netušil, co se stane. Ježíš o tom sice mluvil a kněží si na to vzpomněli a tak postavili k hrobu stráž. Jedno je jisté. Krev na odpuštění hříchů už byla prolita. Zemřel nevinný za hříchy světa. Za naše hříchy.
BŠ