Marek 12, 1 – 12
(1) Začal k nim mluvit v podobenstvích: „Jeden člověk vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal nádrž k lisu a vystavěl strážní věž; pak ji pronajal vinařům a odcestoval. (2) V stanovený čas poslal k vinařům služebníka, aby od nich vybral podíl z výnosu vinice. (3) Ale oni ho chytili, zbili a poslali zpět s prázdnou. (4) Opět k nim poslal jiného služebníka. Toho zpolíčkovali a tak zneuctili. (5) Poslal dalšího, toho zabili; a mnoho jiných – jedny zbili, jiné zabili. (6) Měl ještě jednoho: svého milovaného syna. Toho k nim poslal nakonec a říkal si: ‚Na mého syna budou mít přece ohled.‘ (7) Ale ti vinaři si mezi sebou řekli: ‚To je dědic. Pojďte, zabijeme ho a dědictví bude naše!‘ (8) A chytili ho, zabili a vyhodili ven z vinice. (9) Co udělá pán vinice? Přijde, zahubí vinaře a vinici dá jiným. (10) Nečetli jste v Písmu slovo: ‚Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným; (11) Hospodin to učinil a je to podivuhodné v našich očích‘?“ (12) Nepřátelé se chtěli Ježíše zmocnit, neboť poznali, že to podobenství řekl proti nim, ale báli se lidu. I nechali ho a odešli.
Pokud se ptáte, za co vlastně Ježíš skončil na kříži, v tomto úryvku z evangelia najdete polovinu odpovědi. Ježíš tvrdě kritizoval tehdejší náboženský establishment. Tak tvrdě, že už to víc snad ani nešlo. Druhy důvod rozsudku smrti byl ten, že se Ježíš prohlašoval za Boha; obojí spolu úzce souviselo.
Ježíš přirovnává Boží lid k vinici, a duchovní hodnostáře ke správcům vinice. Správcové se chovají jako ten, kdo porušuje své povinnosti při správě cizího majetku, tedy se dopouští zpronevěry. Nejen že majitele okrádají, ale dokonce tvrdě trestají každého, koho k nim šéf pošle s varováním. Zajdou až tak daleko, že zabijí jeho vlastního syna, dědice firmy. Doufají, že firma připadne jim.
Celý příběh se zdá neuvěřitelný. Mohl by se opravdu někdo zachovat tak, jako tihle lidé? Vytrvale odmítat varování a nakonec se uchýlit k vraždě nevinného mladého člověka? Kdyby to nevyprávěl Ježíš, nevěřil bych tomu. Evidentně to ale možné je. A nejen to, my se dokonce těm nepoctivým správcům nápadně podobáme.
V čem byl jejich problém? Přestali počítat s majitelem vinice. Vytěsnili ho z mysli. Tvářili se, že neexistuje. Doufali, že odcestoval na dobro. Přesvědčovali sami sebe, že někde v cizině umřel. Došli k závěru, že když se zbaví jeho syna, budou mít problém vyřešen. Zůstane jim dobré živobytí. Žili dneškem, a neřešili, co by se mohlo stát, kdyby se náhodou majitel vrátil.
Byla to dost krátkozraká politika, ale ruku na srdce: Nemáme my lidé schopnost vytěsňovat z mysli nepříjemnou realitu? My jsme v tom přece přeborníci. Bůh, ta nejvyšší realita, jediná skutečná a neměnná realita, která má existenci sama o sobě, se nám nehodí do našich životních plánů, a tak se tváříme, že žádný Bůh neexistuje. Hrajeme s ním hru na schovávanou a využijeme jakýkoli chatrný úkryt.
Problém správců spočíval v tom, že majitel vinice nepřestal existovat. Stejně jako Bůh, ani správce v Ježíšově příběhu není žádný senilní stařeček. Ponížení svých poslů by možná byl ochoten přehlédnout, ale úkladnou a promyšlenou vraždu svého vlastního syna? Za to někdo draze zaplatí.
Ježíš není jenom dědicem Izraele, nějakým lokálním kmenovým bůžkem. On je synem Stvořitele vesmíru, dědicem a skutečným majitelem celého světa. Jemu patří všechno na nebi, na zemi i pod zemí, jemu patří lidé všech národů a ras. On je skutečným vlastníkem každého z nás. Nic jsme si na svět nepřinesli. Všechno, co máme, máme od Boha: naše těla, náš čas, naše prostředky, naše schopnosti. Každý máme svoji malou vinici, za kterou před Bohem neseme odpovědnost. Jak dopadneme, až majitel přijde a otevře naše účetní knihy?
Ježíš je stavební kámen, kterým stavitelé pohrdli. Nehodil se jim, protože nestavěli podle Božích plánů, ale měli svoje vlastní. Ježíš se nikdy nehodí do lidských plánů. Nemůžete ho prostě jen tak přidat do svého života, určit mu nějaké místečko. Chce všechno, nebo nic.
Ježíš nás staví před volbu. Buď svůj život postavíme na něm, přijmeme jeho stavební plány, budeme provádět rekonstrukce svého života podle jeho návrhů. Anebo můžeme Ježíše odhodit jako nepotřebný kámen. Žádná třetí možnost neexistuje.
VŠ 20.02.2021