Jedna z posledních slov, která Ježíš řekl svým učedníkům, než byl před jejich očima vzatý do nebe, byla tato:
Jděte ke všem národům, získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého
a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.
Ti, kdo se stanou Ježíšovými učedníky, se nechávají pokřtít. Je to především proto, že to sám Ježíš nařídil. Křest je tajemství, kterému plně nerozumíme. Je to viditelný obraz toho, co se s vámi děje na duchovní rovině, pokud uvěříte v Ježíše. Váš dosavadní život končí, jako by se za ním zavřela voda. Vaše staré zvyky, hodnoty a hříchy jako by odplavila řeka a vy vystupujete z vody na úplně novou cestu životem, umytí a čistí. Ve křtu se ztotožňujete s Ježíšovou smrtí, která ukončila váš starý život, a také s Ježíšovým vzkříšením, které představuje váš nový život. Voda je jako Ježíšova krev prolitá na kříži za vaše hříchy, která očišťuje vaše svědomí. Také je symbolem božího slova, pravdy, která proměňuje a očišťuje vaši mysl.
Křest je i veřejným vyznáním toho, že se hlásíte k Ježíši a k jeho církvi, a že se za něj před lidmi nestydíte. Je to takové vaše veřejné „zasnoubení s Ježíšem“.
Některé církve křtí i malá miminka. Bible nikde o takové praxi nemluví, ale ani ji výslovně nezakazuje. Problém se křtem nemluvňátek nastává tehdy, když církev sice vaše miminko pokřtí, ale nezajímá se, jak vaše rodina žije a čemu doopravdy věříte. Mnozí lidé se pak mylně považují za křesťany, protože byli jako miminka pokřtění, ale ve skutečnosti o Bohu a o Ježíši nemají ani ponětí. Když pak takový člověk v dospělosti doopravdy uvěří, má obvykle dvě možnosti. Buď svůj dětský křest přijme jako platný a spolehne se na něj, anebo se nechá pokřtít znovu.