Marek 11, 15 – 19
(15) Přišli do Jeruzaléma. Když vešel do chrámu, začal vyhánět prodavače a kupující v nádvoří, zpřevracel stoly směnárníků a stánky prodavačů holubů; (16) nedovoloval ani to, aby někdo s čímkoliv procházel nádvořím. (17) A učil je: „Což není psáno: ‚Můj dům bude zván domem modlitby pro všechny národy‘? Vy však jste z něho udělali doupě lupičů.“ (18) Velekněží a zákoníci to uslyšeli a hledali, jak by ho zahubili; báli se ho totiž, protože všechen lid byl nadšen jeho učením. (19) A když nastal večer, vyšel Ježíš s učedníky z města.
Epizoda s nešťastným fíkovníkem rámuje jinou, mnohem závažnější událost. Ježíš byl na nejvyšší míru rozčilený tím, co viděl v Jeruzalémském chrámu. Jeho jednání, popsané v našem úryvku, ale nebyl nekontrolovaný výbuch emocí. Ježíš si už den předtím v chrámu všechno dobře prohlédl. Pak odešel a v klidu zvážil další postup. Jiné evangelium dodává, že při „čištění“ chrámu použil Ježíš bič, který si předtím sám upletl. Muselo být fascinující sledovat Ježíše, jak v noci sedí stranou a plete si bič, zatímco jeho učedníci tiše pochrupují. Mimochodem, víte, že bič je jediná věc, kterou Ježíš v evangeliích svýma rukama vyrobil?
Modlitba v nákupním centru
Co vlastně Ježíše v chrámu tak rozčílilo? Ježíš bral na rozdíl od tehdejších elit chrám vážně. Mělo to být místo modlitby, nikoli obchodu. Chrám měl nabízet tichou oázu, kde se k Bohu můžou přiblížit nejen Židé, ale také lidé z jiných národů a modlit se ke svému Stvořiteli. Právě pro ně bylo určeno ono nádvoří, které zaplnili trhovci. A jedna věc se opravdu dělá špatně: modlitba v nákupním centru.
Proč Ježíše v jeho řádění nikdo nezastavil? Protože všichni věděli, že má pravdu. Lidé mu fandili, ale náboženské elity zuřily. Měli totiž z kvetoucích obchodů příjem za pronájem. Použili chrám, který s ušlechtilými motivy vybudovali jejich otcové, a udělali si z něj svůj byznys plán. Modlitba pro ně byla asi tak důležitá, jako loňský sníh. K čemu taková nepraktická věc, na které nikdo nic nevydělá? Modlitba jim naopak překážela. Turisté přece mají v chrámu utrácet, ne se modlit! (Nepřipomíná vám to chrám sv. Víta?)
Zastavit Ježíše se ale farizeové neodvážili. Lidé totiž byli jeho jednáním nadšení. Udělal něco, co jim mluvilo z duše. Zadržet ho by bylo politicky nemoudré, protože farizeové by odkryli katy a poškodili svůj už tak chabý kredit v očích veřejnosti. Bylo potřeba Ježíše umlčet někde stranou a potichu. Dnes se tomu říká „nedat mu mediální prostor“.
Papaláši jsou stále stejní
Náboženské elity všech dob jsou si podobné jako vejce vejci. Církevní vůdcové přemýšlejí úplně stejně i dnes: „Modlitba a čistota víry, to je dobré leda pro staré babky a mladé snílky. My jsme mužové rozumní.“ I našim církevním papalášům jde hlavně o hmotný prospěch a společenskou prestiž. Nesmí se to sice říkat nahlas, ale jejich činy mluví za ně.
Církev v naší zemi měla v posledních desetiletích především dvě starosti: Zaprvé to byly církevní restituce. Bylo třeba naplnit chrámové pokladničky, protože od prostého lidu toho na almužnách moc nekápne. Zadruhé, bylo nutné zvyšovat společenskou prestiž církve a lísat se do přízně politiků různými dobře vypadajícími projekty. Ty ale často buď nejsou potřeba, nebo nenesou žádnou stopu křesťanské víry. Lidé ale nejsou hloupí, a tak naše církev zvyšuje svou prestiž natolik úspěšně, že povolání kazatele je dnes na třetím místě od konce. Poslední tři místa žebříčku CVVM z roku 2019 jsou opravdu výmluvná: kněz, uklízečka, poslanec.
Jestli církevní papaláši něco opravdu nepotřebují, pak jsou to lidé jako Ježíš. Upřímní následovníci Krista jsou i v dnešních institucionálních církvích často umlčováni a vytlačováni na okraj. Protože jsou to tiší a pokorní lidé, kteří neradi působí rozbroje, moc se o tom neví. Alespoň občas by ale mohli po vzoru Ježíše udělat trochu kraválu. Farizeje totiž nemá cenu napomínat opatrně a v soukromí. Musí to být důrazně a veřejně, jako to dělal Ježíš. Jsou to v podstatě politici, a na nic jiného neslyší.
Papalášská církevní politika je krátkozraká. Finanční zisk, hladký církevní provoz a dobré vztahy s establishmentem nejsou tím ovocem, které Kristus od své církve očekává. Co to je? Pro odpověď se vrátíme zpátky k fíkovníku.
VŠ 10.2.2020