Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou. Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a starostmi o živobytí a aby vás onen den nepřekvapil jako past. Neboť přijde na všechny, kteří přebývají na zemi. Buďte bdělí a proste v každý čas, abyste měli sílu uniknout všemu tomu, co se bude dít, a mohli stanout před Synem člověka.“ Ve dne učil v chrámě, ale na noc odcházel na horu, která se nazývala Olivová. A všechen lid k němu přicházel už časně zrána do chrámu, aby ho poslouchal.
(Lukáš 21, 33-38)
Úterý. Ježíš předpovídá zkázu chrámu a poté i konec věků a jeho druhý příchod. A dává poučení z fíkovníku. Až jeho lid uvidí znamení, o kterých mluvil, poznají, že konec je blízko. Všechno pomine, jen jeho slova jsou věčná. On je věčný. A znovu ukazuje, že nestřídmost a touha po majetku nás odvádějí od něj. Poslední dny, před svou smrtí apeluje na posluchače, aby si vybrali, komu chtějí sloužit. Jestli svému tělu a mamonu, nebo Bohu. Někdy se nám věci, na které máme možnost sáhnout, které vidíme, zdají víc skutečné, než věci, které nelze vidět. Přesto, náš život zde jednou skončí. Neznáme dne, ani hodiny. A tak se denně pachtíme a říkáme si: Až… Až si našetřím tolik a tolik peněz, tak… Až udělám školu, tak… Až mě povýší v práci, tak… Až skončí tahle krize, tak… A co si říct: Až umřu, tak… Co bude, až umřeme? Ježíš to říká jasně. Staneme před Synem člověka, před ním. Bude ho zajímat, jakého jsme dosáhli vzdělání a jestli jsme si pořídili dům? Budou ho zajímat naše životní úspěchy? Ne! Bude ho zajímat jenom jediná věc. Jestli HO známe. Proč? Protože všechno na tomto světě pomine, ale on je věčný.
BŠ