Blížil se svátek nekvašených chlebů, Velikonoce. Velekněží a zákoníci přemýšleli, jak by ho (Ježíše) zahubili; báli se však lidu. Tu vstoupil satan do Jidáše, nazývaného Iškariotský, který byl z počtu Dvanácti. Odešel, aby se domluvil s velekněžími a veliteli stráže, že jim ho zradí. Oni se zaradovali a dohodli se, že mu dají peníze. Jidáš s tím souhlasil a hledal vhodnou příležitost, aby jim ho vydal, až při tom nebude zástup.
(Lukáš 22, 1-6)
Škaredá středa. Jidáš završí své rozhodnutí skutkem. Jeden z Ježíšových nejbližších neodolal vábení peněz. Prodává Ježíše za třicet stříbrných. Protože byl Ježíš přes den obklopen velkým zástupem lidí, kteří poslouchali jeho kázání nebo chtěli uzdravit z různých nemocí, báli se ho kněží zajmout veřejně. Lid by se mohl vzbouřit. Potřebovali najít někoho, kdo je s Ježíšem neustále, zná jeho zvyky. Ví, kam Ježíš chodí na noc. Kdy je téměř sám. A Jidáš přichází a ptá se, co mu kněží dají, když jim ho zradí. A v tom je jeho zrada strašná. Zradil ho, ne proto, aby zachránil sám sebe. Nic mu v tu chvíli nehrozilo. Zradil ho pro lásku k penězům. Sám přišel a dohodl obchod. Pokud se centrem našeho života stanou peníze, není v něm místo pro nic jiného. Tím spíše ne pro Ježíše. Být v tomto světě zabezpečený je tak lákavé. Přesto nám nedochází, že i když se třeba i zabezpečíme, nemusíme se dožít toho, abychom si to tzv. užili. Život na tomto světě je dočasný a věčnost je nekonečná. Opravdu chceme kvůli pohodlí v tomto světě zahodit lásku, péči a radost, kterou má pro nás Stvořitel připravenou? On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko? (Římanům 8,32) Takový je Bůh, kterému můžeme věřit.
Blanka Šťastná