Uzdravení slepého Bartimea

Markovo evangelium 10, 46 -52

(46) Přišli do Jericha. A když vycházel s učedníky a s velkým zástupem z Jericha, seděl u cesty syn Timaiův, Bartimaios, slepý žebrák. (47) Když uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, dal se do křiku: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ (48) Mnozí ho napomínali, aby mlčel. On však tím více křičel: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ (49) Ježíš se zastavil a řekl: „Zavolejte ho!“ I zavolali toho slepého a řekli mu: „Vzchop se, vstaň, volá tě!“ (50) Odhodil svůj plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi. (51) Ježíš mu řekl: „Co chceš, abych pro tebe učinil?“ Slepý odpověděl: „Pane, ať vidím!“ (52) Ježíš mu řekl: „Jdi, tvá víra tě zachránila.“ Hned prohlédl a šel tou cestou za ním.

Okolnosti

Uzdravení toho muže předcházelo několik podobných události. V 7. kapitole čteme o uzdravení hluchoněmého v Dekapoli, v 8. kapitole o uzdravení slepého v Betsaidě. Obě tato uzdravení se od toho Bartimeova liší. Hluchoněmému se Ježíš dotkl slinou jazyka, vložil mu prsty do uší, vzhlédl k nebi a řekl „Effatha“, otevři se. Ježíš tuto proceduru nepotřeboval, byla to taková jeho znaková řeč k hluchoněmému. Podobně postupoval u slepce v Betsaidě. Protřel mu oči slinou, vložil na něj ruce a zeptal se ho, jestli už něco vidí. Muž viděl jen nejasně, proto na něj vložil Ježíš ruce ještě jednou. Pak už viděl výborně. V našem případě ale Ježíš žádné léčebné úkony takového nedělá. Vlastně se zdá, že nedělá vůbec nic.

Různé metody, stejný výsledek

Ježíš nemá jednu metodu uzdravení, nějaký jednotný postup. Stejně tak nemá jednu metodu duchovní léčby. S každým z nás jedná osobitě, podle našich potřeb. Něco je podobné, ale něco se může hodně lišit. Neměli bychom druhé tlačit do toho, aby prožili setkání s Ježíšem úplně stejně, jako my. Neexistuje jedna unisex metoda a „one-size-fits-all“. Výsledek setkání s Kristem je ale vždy stejný. Ježíš přináší do lidského života uzdravení a ukazuje, že je nejen dobrý, ale i mocný.

Známe jméno

Na rozdíl od obou předchozích nemocných známe u Ratimea jeho jméno. Možná byl známou figurou, možná je to proto, že se přidal k učedníkům a seznámil se s nimi. U předchozích dvou nevíme, co s nimi bylo po uzdravení dál. U Bartimea to víme, následoval Ježíše.

Někdo křičí, jiného přivedou

Oba předchozí muže k Ježíši přivedli druzí. Pomohla jim na cestě víra jejich přítel a blízkých. Vlastně ani nevíme, jak moc k Ježíši sami chtěli a co si od toho slibovali. U Bartimea je to jiné, křičel na Ježíše z plných plic. Ostatních si vůbec nevšímal. Nikdo ho k Ježíši nevedl, naopak mu ostatní bránili. On ale volal tím hlasitěji.

Volá, ale čeká

I Bartimeos ale ví, že rozhodnutí uzdravit závisí čistě na Ježíši. U Boha si nemůžeme nic nárokovat, nic si u něj vyřvat ani vydupat. Bartimeos volá, ale sedí a čeká. Ví, že ho musí Ježíš sám zavolat.

Podobné je to s apoštolem Petrem v loďce. Petr vidí Ježíše přicházet po vodě, ale nevolá na něj „Počkej, jdu za tebou…“ Místo toho křičí: „Jsi-li to ty, poruč mi, ať jdu k Tobě po vodě.“ Ježíš říká. „Pojď“, a Petr vykročí z loďky. Petr vlastně poroučí Ježíši, aby mu poručil. A Ježíš se této troufalosti nijak nebrání, naopak je potěšen. To je víra, jakou má Bůh rád.

Zavolejte ho!

Ježíš nevolá Bartimea k sobě sám, ale přikazuje lidem okolo: „Zavolejte ho!“ To je pozoruhodné. Ježíš sám nedělá nic, co můžou udělat lidé okolo. To je i jedna ze základních pouček pedagogiky. Říká se tomu princip aktivity: Učitel nemá dělat nic, co může udělat žák. Ježíš dovoluje lidem, aby měli podíl na zázraku!

Odhozený plášť

Bartimeos vyskakuje a odhazuje svůj plášť. To byla tehdy cenná věc, obyčejní lidé mívali jen jeden. Možná je to něco takového, jako kdybyste dnes nechali někde stát svoje auto a odešli. Možná počítal s tím, že až dostane zrak, plášť si sebere. Nebo ho už nebude potřebovat. Nebo mu ho někdo podá. Možná ten plášť nesnášel, připomínal mu jeho ponížení a hendikep. Možná mu jen překážel v cestě. Vyskočil a vůbec nepřemýšlel, co bude s pláštěm. Chtěl být co nejdřív u Ježíše. Ten plášť představoval jeho starý život, ke kterému se už nemínil vrátit.

Ježíš léčí otázkou?

Bartimeos volal na Ježíše „Synu Davidův, smiluj se nade mnou.“ Jak konkrétně se má to smilování projevit? „Co chceš, abych pro tebe udělal?“ ptá se Ježíš. Slepý prosí o zrak, a dostává ho. Uzdravení je okamžité, bez vkládání rukou, bez protírání očí, beze slov. Ježíš dokonce jako by ani nepřikládal zásluhy sobě, ale Bartimeovi: „Jdi, tvá víra tě uzdravila!“

Jdi!

Slepí lidé mají největší problém v pohybu. Mohou komunikovat s druhými, nežijí v izolaci od lidí, jako neslyšící. Ale bojí se prostoru kolem. Nevidomé děti proto mívají chybné držení těla, jsou schoulené, jak se podvědomě chrání před okolím. Ježíš proto říká. „Jdi.“ Říká to po uzdravení velmi často, nejen slepým. Ježíš chce, abychom šli po své životní cestě dopředu, ne abychom ve strachu stáli na místě a váhali.

Víra je ten skutek

Bůh od nás čeká jednu jedinou věc: víru. Ničím jiným se mu nezalíbíme. Nezapůsobí na něj naše moudrost, krása, úspěch, morálka. S tím vším jsme dost na štíru.  Ale můžeme na Boha udělat opravdu „dobrý dojem“ tím, jak se postavíme k Jeho Synu, Ježíši Kristu, kterého kvůli nám poslal na zem. Bůh svého Syna miluje, a nejvíc ze všeho se mu líbí, když tuto lásku sdílíme. Kdo miluje Ježíše, nemusí se setkání s nebeským Otcem bát, protože „láska přikryje mnoho hříchů“. Ostatní by ale měli. Láska k Ježíši ale nesmí být jen ve slovech, musí se projevit každodenní praktickou důvěrou a poslušností.

Co z toho plyne pro nás?

Pokud Ježíše znáte, přivádějte k němu ostatní. Nečekejte ale, že Ježíš bude jednat s každým stejně. Nevycházejme ze své zkušenosti, ale z Písma. Hluchoněmý by si mohl myslet, že Ježíš každému dává slinu na jazyk a prsty do uší. To je ale omyl. Výsledek setkání s Ježíšem je ale vždycky stejný: uzdravení.

Pokud Ježíše osobně neznáte, nechte se k němu dovést od druhých. Anebo na něj hlasitě volejte a nenechte se odbýt nebo ukřičet. Pro věřící i nevěřící platí, že Boha je třeba poslouchat víc, než lidi.  

Líbit se Bohu je ten největší úkol člověka. Chcete-li vědět, čeho si cení Bůh, podívejte se na Ježíše. Ten si ze všeho nejvíc u lidí cenil právě víry. Vlastně to jediné, čemu se Ježíš na zemi divil, byla víra (Mt 8, 10), ale také bohužel také nevíra (Mk 6, 6) lidí.

Žijme tak, ať se za nás nemusí Ježíš stydět. Nebojme se odhodit starý plášť, vyskočit a běžet za Ježíšem, ať si o tom myslí kdo chce co chce. Ať se může Ježíš v nebi hrdě obrátit ke svým andělům, ukázat na nás a říct: „Podívejte se na něj, podívejte se na ni, vidíte tu víru?!“

VŠ 7.2.2021