Spolu s ním byli vedeni na smrt ještě dva zločinci. Když přišli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jej i ty zločince, jednoho po jeho pravici a druhého po levici. Ježíš řekl: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ O jeho šaty se rozdělili losem. Lid stál a díval se. Členové rady se mu vysmívali a říkali: „Jiné zachránil, ať zachrání sám sebe, je-li Mesiáš, ten vyvolený Boží.“ Posmívali se mu i vojáci; chodili k němu, podávali mu ocet a říkali: „Když jsi židovský král, zachraň sám sebe.“ Nad ním byl nápis: „Toto je král Židů.“ Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: „To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“ Tu ho ten druhý okřikl: „Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen k stejnému trestu. A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal.“ A řekl: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“ Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“ Bylo už kolem poledne; tu nastala tma po celé zemi až do tří hodin, protože se zatmělo slunce. Chrámová opona se roztrhla vpůli. A Ježíš zvolal mocným hlasem: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha.“ Po těch slovech skonal. Když setník viděl, co se stalo, velebil Boha a řekl: „Tento člověk byl vskutku spravedlivý.“ A ti, kdo se v celých zástupech sešli na tu podívanou, když viděli, co se stalo, odcházeli bijíce se do prsou. Všichni jeho přátelé stáli opodál, i ženy, které Ježíše doprovázely z Galileje a všechno to viděly.
(Lukáš 23, 32-49)
Velký pátek. Neuvěřitelné. Ježíš opravdu dokončil to, proč přišel na tento svět. Zemřel za hříchy světa. Necouvl, nevzdal to, do poslední chvíle vytrval. Kněží, vojáci i jeden z křižovaných zločinců na něj pokřikovali, aby sestoupil z kříže. Je to zvláštní, že tři skupiny lidí, kteří si nemohli přijít na jméno, se pod křížem tak pěkně shodli. A Ježíš by mohl sestoupit, ale neudělal to, protože by nás nemohl zachránit, kdyby zachraňoval sám sebe. I na kříži má slova milosti pro druhého odsouzeného, který k němu volá o záchranu duše. Bůh zahaluje slunce, jako by se nechtěl dívat na utrpení svého milovaného syna. A v okamžiku jeho smrti se chrámová opona roztrhne vpůli. Opona, která oddělovala nejsvětější místo v chrámu, kam sestupoval Duch Boží. Kam neměl nikdo přístup, pouze velekněz. Do druhé části stánku vcházel jen jednou za rok sám velekněz, a to nikdy bez krve, kterou obětoval za sebe i za přestoupení lidu. (Židům 8,7) Roztržením opony byla otevřena cesta k Bohu skrze krev Krista. Už nebylo třeba opony ani krve obětovaných zvířat.
Nakonec je to setník, cizinec, římský občan a okupant, který uznává, že Ježíš byl spravedlivý. To co Ježíš podstoupil, ho nenechává chladným, a obrací jeho myšlenky k Bohu. On dokonce Boha velebí, tzn. oslavuje, opěvuje, vzdává mu chválu. Za co? Za Boží milost. On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko? (Římanům 8, 32)
BŠ