Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage na Olivové hoře, poslal Ježíš dva učedníky a řekl jim: „Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned naleznete přivázanou oslici a s ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. A kdyby vám někdo něco říkal, odpovězte: ‚Pán je potřebuje.‘ A ten člověk je hned pošle.“ To se stalo, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka:
‚Povězte dceři siónské: Hle, král tvůj přichází k tobě, tichý a sedící na oslici, na oslátku té, která je podrobena jhu.‘
Učedníci šli a učinili, co jim Ježíš přikázal. Přivedli oslici i oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil. A mohutný zástup prostíral na cestu své pláště, jiní odsekávali ratolesti stromů a stlali je na cestu. Zástupy, které šly před ním i za ním, volaly: „Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech!“
(Matouš 21, 1-9)
Květná neděle, poslední neděle před Velikonocemi. Ježíš přijíždí k Jeruzalému a připravuje se na poslední část své cesty. Dává příkazy svým učedníkům a ti je plní. A Ježíš vjíždí do Jeruzaléma jako král. Je zvláštní, jaký dopravní prostředek si volí. Když si představíme krále, tak ho vidíme spíš na koni, než na oslu. Osel je zvíře spíš pro nákladní dopravu, než pro osobní, zvíře houževnaté a ne moc půvabné. O ušlechtilosti nemůže být ani řeč. Přesto Ježíš přichází spravedlivý a spásu nesoucí, pokořený. Jak je psáno v proroku Zachariášovi v 9 kapitole. A lid ho vítá, a oslavuje ho podobnými slovy, jako andělé při jeho zrození, které také nebylo v bohatství a slávě. A stejným způsobem promlouvá Ježíš i k nám. Nebude se násilím vlamovat do našich srdcí a životů. Nebude nás dobývat silou. Nýbrž pokorou a tichostí. On stojí a klepe a čeká, až otevřeme svá srdce a pozveme jej dál. A teprve tehdy poznáme, jaký ve skutečnosti je. Pokorný, spravedlivý a spásu nesoucí. Jak neříci spolu s ostatními: „Sláva! Ty jsi jediný král!“
Blanka Šťastná